21. srpna, pátek – 3. DEN EXPEDICE

zapsala Marta


Kromě Martina "matrose" a Jardy "ranhojiče" vstáváme my ostatní až kolem 11. hodiny. Co nejvíc oddalujeme okamžik, kdy vylezeme ze stanu přímo do spárů komárů. Těch je stále stejně, tzn. nekonečně mnoho. Jediné zpříjemnění parného hmyzího „rána“ jsou nekonečná naleziště borůvek a brusinek. A prý i vraní oko bylo spatřeno. Bojím se o naše životy, neb v euforických a jinak zoufalých okamžicích člověk spase co se dá.


LÁGR BARABANICHA


Náš tábor dělí od lágru jen rybník (zdroj pitné vody – ani se nepokoušíme ji nějak převařovat, pijeme i s bakteriemi a chaluhami). První, na co jsme v Barabaniše narazili, byla jakási psí zóna, v níž dozorci chovali své čtyřnohé pomocníky (dle vzpomínek vězňů nemilosrdná, agresivní zvířata). Celkem 14 budek, u některých se povalovaly ještě i řetězy a dokonce i misky, kousek od nich stál domek pro stráže.


Celý prostor lágru je neuvěřitelně zarostlý, takže i když pár metrů od sebe stojí několik baráků, musíte se hodně snažit, abyste je nepřehlédli. Nejprve jsme prozkoumali celkem zachovalý barák pro dozorce – že to není barák pro vězně napoví rozčlenění na několik menších místností s nary (patrové palandy nad sebou) max. pro šest lidí – vojáků.



Zkušený náčelník Štěpán hned věděl, kde hledat. Neohroženě sáhnul do kamen na chodbě a už vytahoval jeden poklad za druhým. Dopis jednomu z dozorců od jeho milé, ve kterém si mu stěžuje, že jí nechodí žádné dopisy, ať se poptá, kam že se ztrácejí. A přeje mu vše nejlepší do nového roku...


Dále jsme našli násadu k perku na psaní, lahvičky od léků, vajgly od bělomorek, zrezivělé klíče, krabičky od sirek s losem na obrázku atd.


Jak už jsem řekla, barák měl několik menších místností a stál jako první v řadě baráků. Ty ostatní však už byly jinak „typizované“ a evidentně byly pro vězně. Jsou vždy rozděleny na dvě identické, jen zrcadlově převrácené části.


Zde detailní popis jedné části domu: Boční vchod s minipředsíňkou, ve které stála dřevěná vědra na vodu. Odsud se vstupuje přímo do hlavní (a jediné) místnosti s cihlovými kamny uprostřed a patrovými postelemi podél stěn. V místnosti jsou hned u dveří uměle vyčleněny dvě místnosti, které zřejmě sloužily jako šatny? Viz věšáky na stěnách.


V baráku byla elektřina, leckde jsme narazili ještě i na vypínače a od stropu visící šňůry s objímkami na žárovky. Stěny byly vybíleny vápnem a pod stropem dokonce vyzdobeny pásem s ornamenty – válečkem, podlaha byla prkenná.


Podle postelí jsme vydedukovali, že v místnosti žilo 40 lidí, v celém baráku tedy 80 vězňů. Na dveřích jednoho z baráků jsme našli nápis psaný tužkou: „21. května 1953 byl den osvobození na (?) 200 lidí“.


U dobré poloviny baráků se již provalila střecha. To v podstatě znemožňovalo jejich důkladnější prozkoumání.


Tam, kde střecha ještě stojí, nás však čekaly opravdu zajímavé nálezy. V objevovatelské euforii pronikali hoši, zvláště pak Martin-matros a Jarda-vrač, do všech koutů baráků, dokonce i na půdy.


No a z jedné takové půdy snesli nějaké režné plátno, snad pytel od mouky, s jakž takž rozpoznatelnou malůvkou, resp. se skvrnami od olejových barev smíchanými s prachem. Zřejmě si někdo (vězeň, dozorce, lékař?) krátil dlouhou chvíli malováním. Při bližším ohledání (použila jsem větvičku s březovým listím) se však z pod nánosů prachu vyloupla kopie naprosto konkretního obrazu. Věřte nevěřte, najednou tam seděli tři bohatýři na ohromných koních a hleděli do dáli.


Ano, před námi ležela kopie velmi známého obrazu V. M. Vasněcova (1848-1926) „Bogatyrskaja zastava“, někdy také uváděn název „Bogatyri“ (Bohatýři) a mezi lidem se ujal doslovný titul „Tri bogatyrja“ (Tři bohatýři) z roku 1898! Stáří kopie odhadujeme na minimálně 50 let! Originál visí v Treťjakovské galerii a jeho reprodukce se vyskytují téměř v každé knize o ruském výtvarném umění. Naše kopie byla lehce neumětelská, resp. budila dojem, že byla malována po paměti, bez předlohy. Nejprve byl načrtnut obrázek tuškou, s propracovanými obličeji. Velké plochy pak byly i vymalovány. Nález jsme odevzdali Alexejovi Babímu v Krasnojarsku (ředitel tamní pobočky Memorialu), tak uvidíme, co se podaří ještě odkrýt, zachránit, zrestaurovat...

Vedle baráků pro vězně jsme objevili několik polorozpadlých kůlen, baňu (lázně), latríny, truhlárnu, nemocnici, baráky s výdejovými okénky, ale dokonce i klub s podiem!


A také karcer. Trochu zastrčený domek s malými zamřížovanými okny, ve vnitř chlad, tma a čtyři malé cely – samotky. Sem zavírali vězně za sebemenší provinění, nechávali je tu o hladu, mrznout... Dvě cely byly dokonce úplně bez okna, jen tmavá studená kopka. V celách zůstaly i kýble, do nichž vězni konali svou potřebu..


Zjistili jsme, že za lágrem je hned další, v podstatě kopie. Podle informací od Kazanceva a Marije Mišečkyni by mělo jít o ženskou zónu.


ELEKTRÁRNA
Asi sto metrů za hranicemi zóny pak stojí ruiny obrovské stavby – bývalé elektrárny. Zvláště působivá byla její podzemní část s kotli, trubkami, kolejnicemi a dalším roztodivným vybavením.


Martin Ujfi historik odborně změřil a zakreslil barák dozorců i vězňů a také korekci (= karcer), Štěpán načrtnul půdorys celého objektu, třídili jsme nalezené předměty, kluci natáčeli – strávili jsme v lágru dobrovolně celý den, občas jsme prchli před komáry na samotku nebo k dozorcům.


Do tábora jsme se vrátili až kolem 22. hodiny, rychlá večeře, spát se šlo kolem jedné hodiny ráno, no a za půl hodiny už zase svítalo. Ovšem to my už jsme neviděli.


ZDRAVOTNÍ OKÉNKO
Jako první onemocněl pan doktor Jaroslav z Luhačovic. Ano, náš vrač chytil lehkou rýmečku, která mu ovšem přeci jen dávala trochu zabrat, a postupně nakazil několik dalších účastníků expedice.

6 komentářů:

  1. Václav Štěpán řekl(a)...
    Ty stěny vypadají jako síť dřevěných latí ohozená hlínou - tak? Žádná další izolační vrstva? Bylo ještě poznat, jak byla realizovaná elektrárna? (nějaký dieselagregát? dřevo?) Díky moc za případnou odpověď. Jo - a dobře se to čte :-)

    28. listopadu 2009 1:35

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Tomáš řekl(a)...
    Ta elektrárna by mne také zajímala.
    Jinak bezva čtení!

    28. listopadu 2009 23:52

    OdpovědětVymazat
  4. Marta - nástěnkářka řekl(a)...

    Přátelé, příznivci, čtenáři naší nástěnky! Nejsem si jistá, jestli jsem o zdivu nepsala někde jinde, tak pro jistotu odpovím zde. Představte si tu stěnu a jdeme z venku dovnitř: 1. vrstva-vápno, 2. vrstva-bláto a trus, 3. vrstva-mřížky z latěk, 4. vrstva-desky, 5. vrstva-mech+piliny, 6.vrstva (a to už je vnitřní "zdivo" opět desky, 7. vrstva-mřížky z latí, 8. vrstva-bláto a trus, 9. vrstva - vápno, případně 10. vrstva - ozdobný váleček. Báráky dozorců byly vyplněny místo mechem a pilinami kuláči-lehce opracovanými kmeny stromů.

    O elektrárně zjistím víc od náčelníka Štěpána (zrovna je v Čečensku) a dáme vědět.

    30. listopadu 2009 21:38

    OdpovědětVymazat
  5. Václav Štěpán řekl(a)...

    Aha :-) Díky za upřesnění a případně se těším na zprávy od načálnika...

    3. prosince 2009 23:50

    OdpovědětVymazat
  6. Stepan řekl(a)...

    Zdravím všechny zájemce o elektrárnu!
    Bohužel v budově elektrárny z nás nebyl nikdo, kdo by alespoň vzdáleně měl ponětí, jak takových mechanismus funguje (techničtější typy zrovna prolézaly samotku a baráky). Můj názor je, že byla na černé uhlí, o čemž by svědčily úlomky uhlí a zbytky úzkokolejky s vozíky. Možná vám blíže řeknou další fotografie elektrárny, které jsem umístil na speciální galerii: http://picasaweb.google.com/stepan.cernousek/ElektrarnaVLagruBarabanicha#

    Moc díky za zájem!
    Štěpán Černoušek

    4. prosince 2009 16:11

    OdpovědětVymazat