18. srpna 2009, úterý – 0. DEN EXPEDICE

zapsala Marta, 5.9.09

Ech, tezky a slozity je zivot nastenkarky. Zatimco chlapci nakupuji jidlo a objevuji krasy Igarky, ja opet sedim v kancelari Muzea vecne zmrzle pudy a tukam do klavesnice tyto radky.
A hned vas musim uklidnit. Penez chtivy pruvodce byl povolan na koberecek ke starostovi mesta, vyslechl si prednasku o dulezitosti mezinarodni druzby a hup, za 50 000 rublu nas dnes vecer odveze do Jermakova (100km proti proudu Jeniseje), a pokud nas tam nikdo nesni, za devet dnu bude cekat na domluvenem miste a odveze nás do Kurejky.


Výsledná cena zase není až tak vysoká, převedeme-li si ji na koruny (asi 30 000,-Kč podle tehdejšího kurzu) a vydělíme 7 osobami. Pravda, 5 000,- Kč za 100km možná pořád ještě není úplně optimální, ale jste za severním polárním kruhem, už jste zaplatili mnohem víc a jediný člověk, který vás může dopravit téměř k cíli, na místo, kam se hned tak někdo nedostane, po vás chce mrzkých pet tisíc? Vem si je, Majore!


Pro prehlednost casovy harmonogram pro nejblizsi dny (po seznameni se s mistni realitou jsme se rozhodli zrusit plavbu z Turuchansku po rece do Janova Stanu – je malo vody, bylo by to drahe, kdovi zda bychom sehnali lodky a vubec to stihali – ach ty ohromne ruske prostory. Aspon budeme mit vic casu na lagry v okoli Jermakova).

Novy harmonogram:
18. srpna (ut) – presun z Igarki (18:00) do Jermakova (cca 1h rano)
19. srpna az 27. srpna (st-ct) – Jermakovo a prilehle okoli (= lagry, baziny, musky, medvedi, lokomotivy atd.)
28. srpna (pa) – vylodeni v Kurejce (misto Stalinova carskeho vyhnanstvi)
29. srpna (pa) – presun na parniku Bliznjak z Kurejky (9:00) do Turuchanska
30. srpna (so) – odlet z Turuchanska (15:50) do Krasnojarska (18:50)

Ale dost řečí, musíme nakoupit potraviny na 10 dnů mimo civilizaci, na dlouhou dobu se vysprchovat a vyčurat v civilizovaných podmínkách, protože pak už to bude jen, když ne horší, tak minimálně obtížnější. Hlavně nesmíme zapomenout na vlasovou kosmetiku!


Naložili jsme své batohy na Kazancevův náklaďák, náčelník Štěpán s režisérem Šimonem s velkou pompou odjeli na korbě, chudina šla pěšky až do přístavu. Tak cestou aspoň fotila.


V PŘÍSTAVU

Takže zatímco panstvo nakládalo naše zavazadlo do člunů, za úsečného komandování Majora Kazanceva, chudina si v klidu došla do přístavu, napila se oleje a slavně odplula. Ano, vskutku, jedna z účastnic expedice v domnění, že pije vodu, napila (jsem) se oleje. Je to opravdu hnusné, zvláště když to nemáte čím zapít ani zajíst. Major mě sice ponoukal, ať se napiji z Jeniseje a jeho dobrá žena Marina (řidička druhého člunu) už mi podávala hrníček, který vyhrabala na dně své bárky, ale... Přeci jen ty mastné a barevné skvrny od nafty na hladině mě lehce odrazovaly. Musel zakročit lékař expedice Jarda a rázně mi konzumaci této tekutiny zakázat. Děkuji!


Vyrazili jsme kolem půl osmé večer (samozřejmě za světla, jsme přece za Polárním kruhem, tady je tma jen od půlnoci do dvou do rána), do Jermakova připlujeme kolem půlnoci. Jenisej je klidný, hladina se leskne jako zrcadlo, svítí, resp. zapadá slunce, samozřejmě šíleně fouká, ale na to jsme vybavení (čepice, rukavice, kapuce).


Nástěnkářka má také konečně klid na doplnění expedičního deníku a vyřizování osobní korespondence. Pohlednice, které na člunu napsala, však nikdy neodeslala prostřednictvím ruské pošty. Osobně je předávala adresátům, či do českých schránek vhazovala.


Ve vedlejším člunu kluci natáčejí záběry jako z Jamese Bonda, navzájem se fotografujeme a vůbec se kocháme. Však je to možná naposledy v životě. Jsme na cestě týden, ale až teď to konečně začíná. Za pár hodin budeme sami v divočině, kolem jen obtížný hmyz a medvědi.


ČURACÍ PAUZA

Pauza tohoto druhu je velmi důležitá! Zvláště, cestujete-li po řece, z níž vás potom nutí pít!